Zoologická zahrada Plzeň

JAK VZNIKLA PALEARKTICKÁ ZOOGEOGRAFICKÁ OBLAST?

Vymezení palearktické zoogeografické oblasti má svůj původ v třetihorách, kdy její území bylo významným dějištěm vývoje nových rostlinných formací i nových forem zvířat, zejména savců. Savci se sice vyvíjeli na tehdejších kontinentech rozdílně, ale ke svému šíření využívali i dočasných pevninských spojení. Vlastní vývoj oblasti začal až koncem eocénu před 40 mil.let, když rozšiřující se Atlantský oceán oddělil Evropu od Severní Ameriky a následně zanikla i mořská bariéra mezi Evropou a Asií. Zároveň se na jihu oblast začala vymezovat horskými bariérami alpínského vrásnění a do konce třetihor vznikla těžko překonatelná horská pásma od Pyrenejí přes Alpy až po Himaláje. Před 5 mil. let Středozemní moře několikrát vyschlo, ale opět se naplnilo z Atlantského oceánu ohromným vodopádem v Gibraltarské úžině a konečně vytvořilo spolu se Saharou hranici s Etiopskou oblastí.

PROČ JE FAUNA PALEARKTICKÉ OBLASTI CHUDÁ?

Na to, že palearktická oblast zabírá 39% pevniny je co do počtu druhů živočichů nejskromnější oblastí. Není to způsobeno jen tím, že ona jediná nemá tropické pásmo, ale vývoj fauny i flory byl alespoň dvakrát postižen událostmi s katastrofickými následky. Ránou pro řadu evropských savců bylo vyschnutí Turgajského moře, které do konce eocénu oddělovalo většinu Evropy od Asie. Do Evropy se začali šířit asijští živočichové, kterým v silně konkurenci mnohé domácí druhy podlehly, a tak mnoho jedinečných býložravců bylo vystřídáno asijskými přežvýkavci. Zároveň končilo teplé vyrovnané podnebí a postupné ochlazování vyvolalo změny vegetace, které přispívaly k vymírání starých rodů zvířat, aniž by je plně nahradily nově vznikající rody. Největší pohromou pro floru a faunu palearktické oblasti se staly doby ledové v období čtvrtohor, které zdecimovaly všechny teplomilné rody.

CO ZMĚNILO PŘÍRODU VE ČTVRTOHORÁCH?

K zásadním změnám tvářnosti krajiny a vývoje života k současnému stavu došlo v palearktické oblasti ve čtvrtohorách. Toto krátké, sotva začínající geologické období se datuje od počátku první ledové doby před 1,8 mil. let, kterou pak následovaly ještě čtyři. Studené výkyvy byly tak silné, že vyvolaly rozsáhlé zalednění severní Evropy, Severní Ameriky a vysokých pohoří. Mocnost pevninského ledovce dosahovala až 3 000 metrů a obrovské množství vody soustředěné do ledovců způsobilo pokles hladiny moří o 145 metrů, čímž došlo ke spojení Velké Británie s Evropou a Severní Ameriky s Asií. Pevninská spojení otevřela cestu čtvrtohorním savcům k oboustranným migracím a stala se i pro člověka bránou do Nového světa. Teplá období mezi ledovými dobami zase způsobila tání ledovců provázené rozsáhlými záplavami a obdobími dešťů. Přívaly vod odnášely mrazem rozrušené horniny, a mohutné vodní toky vyhloubily rozsáhlá údolí, která dotvořila reliéf krajiny i daleko od dosahu zalednění. Současnou podobu krajiny nakonec významně poznamenal i člověk. Ten se během čtvrtohor vyvinul z prvních členů rodu Homo až k současnému Homo sapiens sapiens, který se stal za posledních dvě stě let významným geologickým činitelem. Přemisťuje obrovské masy zemin, mění tvar kopců a údolí, překládá vodní toky, zakládá umělá jezera. Mění přírodní krajinu na krajinu kulturní, ale i zdevastovanou.