První zmínka o těchto stromech pochází až ze 14. století, kdy arabský cestovatel Ibn Battúta popisuje zvláštní zavalité stromy se schopností hromadit velké zásoby vody. Zásadní a vědecky podložené informace však přivezl do Evropy francouzský přírodovědec Michel Adanson a na jeho počest byl nazván celý rod Adansonia.
Baobaby rostou v sušších oblastech Afriky, Madagaskaru a Austrálie. Mají schopnost udržet v kmeni velké množství vody (udává se až 2000 l). Ten je
po obvodu vyztužen pevnými tuhými vlákny, která dokáží strom ochránit
před požáry a také před nadbytečnou ztrátou vody. Uvnitř kmene se nachází velmi pórovité dřevo schopné nasát vodu. V době největších veder stromy ztratí listy, fotosyntézu a základní metabolismus zajišťuje chlorofyl uložený těsně
pod povrchem hladké borky.

Koruna stromů se stala důvodem vzniku legendy, která tvrdí, že rozhněvaný bůh zasadil kořeny vzhůru a větvemi pod zem.
Jejich květy jsou neobyčejně krásné, u většiny madagaskarských druhů jsou hlavními opylovači lišajové, někdy i lemurové a kaloni.

Plodem je hnědá, sametová nepukavá tobolka, uvnitř je vatovitá dužnina a velké množství semen.

Využití : Plody využívají hospodyně k jídlu. Vyberou z nich dužninu, kterou je možno konzumovat za syrova, nebo ji nechají krátce nakvasit a pak je z ní osvěžující nápoj. Lidoví léčitelé ji používají jako lék. Semena sloužila hlavně dříve k výrobě vysoce kvalitního oleje.
Pevná vlákna lýka pod kůrou slouží k výrobě provazů a lan, vyrábí se z nich také balicí papír. Z kořenů se připravuje lahodný salát. Na trouchnivějících kmenech padlých baobabů roste druh zvláštní jedlé houby.

Kmeny baobabů slouží domorodcům také jako zásobárna vody. Do nich vyhloubí otvory a měkký střed vydlabou, tím vznikne dutina, do které shromažďují vodu v období dešťů a tu pak používají k napájení dobytka.