Fyzickogeografické poměry a jejich specifika

Úvod

Čtvrtý největší ostrov světa Madagaskar, se rozkládá v západní části Indického oceánu.
Od Afriky jej odděluje hluboký Mosambický průliv, který je v nejužším místě cca 400 km široký. Ostrov měří od severu k jihu 1600 km, v nejširším místě nemá více než 580 km. Madagaskarská republika zabírá stejnojmenný ostrov a politicky k němu náleží dva větší ostrovy a stovky malých ostrůvků korálového či sopečného původu obklopující pobřeží. Celková rozloha republiky činí 587 041 km2.
Na ostrově žije 18 595 469 obyvatel (červenec 2006). Hlavním městem je Antananarivo.
Ačkoliv leží Madagaskar pouhých 400 km od východoafrického pobřeží, je svým obyvatelstvem, kulturou a jazykem daleko více spřízněn s 5000 km vzdálenými indonéskými ostrovy než se sousední Afrikou.

Fyzickogeografické poměry

Reliéf

Ostrov Madagaskar vznikl postupně v druhohorách a třetihorách díky rozlámání jižní prapevniny Gondwany na jednotlivé kry. Skutečnost, že se ostrov zcela oddělil od poloostrova přední Indie a ostatních ker souše, dnes potvrzuje pásmo malých souostroví – Maskarény, Čagoské ostrovy, Maledivy a Lakadivy, tvořící most mezi Madagaskarem a Indií a mající ve svém základě stejnou krystalickou strukturu jako Madagaskar.
Více než polovinu ostrova zabírá rozsáhlá náhorní plošina (vysoká 800 – 1400 m), zvaná také Centrální plató, na níž se tyčí rozsáhlé vyvřelé masívy složené ze starých magmatických hornin především žulových, díky erozní činnosti hodně rozrušených a později pokrytých většinou sedimenty.
Tato vnitrozemská náhorní plošina klesá na východě výrazně k moři, a tvoří tak při pobřeží jen úzkou nížinu.
Na druhé straně ostrova, na západním pobřeží, se náhorní plošina, vysoce položená pahorkatina, snižuje pozvolněji a přechází v rozsáhlou pobřežní nížinu.
Madagaskaru se také přezdívá Rudý ostrov, pro laterity - červeně zbarvené jílovité nepropustné vrstvy. Ty vznikly na těch místech, kde vysoké teploty a srážky rozrušily krystalické horniny.
Směrem z východního moře se ostrov jeví jako dvě souběžné zdi stojící za sebou. Jedná se o dva obrovské zlomové stupně. Další stupně jsou pod vodou, takže mořské dno klesá prudce do velké hloubky.
Nížina na východě měří průměrně 50 km, v některých místech však sahají kopce až k moři. Na prahorním základu leží čtvrtohorní sedimenty, zamořené močály.
Naopak západní nížina je rozlehlejší, v některých místech až 200 km široká, většinou pokrytá druhohorními sedimenty, zvolna prohlubujícími průliv. A mělké pobřeží je tak silně zanášeno pískem.
Pozn. (viz. přílohy: Mapa výškových stupňů)

Pobřeží, měřící 4 828 km, je na severu skalnaté, členité, s hlubokými zátokami. Na východě však větší zálivy nejsou, pobřeží je nízké, rovné, písečné a lagunovité. Také jižní a jihozápadní pobřeží je nízké, písčité a korálovité.
Západní část, zejména v jeho severní části, má četné drobné zátoky, několik zálivů, a je lemováno četnými ostrůvky, jak sopečnými, tak korálovými nebo i naplavenými.
Příkladem jsou: Nosy Be, Nosy Barren, Nosy Chesterfiled, Nosy Sainte Marie nebo Nosy Mitsio.
Sever ostrova ohrožují desítky vulkánů a je to oblast častého zemětřesení. I přesto je sever vyhledáván pro svá horká vřídla, bahenní jezírka a minerální prameny. Nejkrásnější tváří ostrova jsou zlatité písečné pláže a laguny s azurově modrou vodou, které jsou vzájemně propojeny umělými kanály. Za zmínku stojí i mnoho tajemných neprobádaných jeskyní.

Podnebí

Podnebí se mění s expozicí a výškou. Na horách je subtropické až mírné, na pobřeží je tropické. Madagaskar se rozkládá skoro celý v tropickém pásu, ale místní podnebí je zmírňováno na jedné straně pobřežními větry, pasáty a monzuny vanoucí z jihovýchodu, na druhé  povrchem - reliéfem.
Podnebí na Madagaskaru se výrazně liší od pevninského, afrického.
Jihovýchodní pasáty vanou v období, kdy je na jižní polokouli zima, tedy od dubna do září až listopadu a přináší na ostrov vláhu, kterou obdaří zejména východní pobřeží a na západ již přichází bez vláhy, jako fén. V létě, kdy pasát vane slaběji, je vystřídán ze severu a severozápadu letním monzunem, který od října do dubna přináší četné deště především ze severozápadní části ostrova. Na celém území Madagaskaru se tak střídá teplé deštivé období s obdobím suchým, méně teplým. Toto rozdělení však pro celý ostrov neplatí.
Podle reliéfu a polohy se na Madagaskaru odlišují 4 klimatické a vegetační oblasti:

1. SEVER a VÝCHOD - zde se projevuje jak vliv pasátu, tak i monzunu. Podnebí je teplé a vlhké, průměrná roční teplota činí 24 °C, maxima dosahují přes 33 °C a minima 13 °C. Během celého roku se v oblasti vyskytují bohaté deště, v létě dokonce prudké lijáky doprovázené bouřkami. Průměrné množství srážek za rok se pohybuje přes 3000 mm. Vegetace je typicky tropická, na pobřeží rostou mangrove a kokosové palmy, na svazích jsou vlhké pralesy.

2. SEVEROZÁPAD - střídání dvou odlišných období - za letního monzunu teplé deštivé a svěží, od května do září suché bez zásahu pasátu. Průměrné červencové teploty jsou 24 °C, lednové pak 27 °C, roční průměr srážek kolem 1500 mm. V této oblasti převládá savana s vysokou trávou. Mezi typické stromy patří baobaby nebo tamarindy.

3. JIHOZÁPAD – má krátké, teplé, vlhké období a postupně k jihu delší období sucha, je tak chráněn před pasátem, i před monzunem. Průměrná lednová teplota činí 27 °C a červencová 20 °C, průměr ročních srážek: 342 mm. Většinu povrchu území pokrývá travnatá step s trnitými křovisky, kaktusy, baobaby a pryšci.

4. STŘED ostrova je vyplněn vysočinou mající mírné podnebí s obdobími sucha a obdobími dešťů s prudkými bouřemi a lijáky, jež se od sebe neliší jen teplotou, ale především intenzitou dešťových srážek.

Průměrné lednové teploty zde dosahují 22 °C, červencové nejvíce 14 °C.
Průměr dešťových srážek je 1359 mm. V nejstudenějších měsících nejsou ojedinělým jevem ani mrazíky.
Na rozdíl od úrodných nížin zde převládají pouze chudé lateritové půdy s minimálním travnatým porostem.
Madagaskarské podnebí se také vyznačuje cyklóny. Nejvíce postihují východní pobřeží, ale ani ostatní části ostrova před nimi nejsou zcela chráněny. Přichází nejméně jednou do roka, někdy ve větším počtu i v několika měsících, nejčastěji v lednu až březnu a působí obrovské škody.

Vodstvo

Na rozmístění vodních toků na území Madagaskaru má vliv značná nesouměrnost povrchu ostrova.Vzhledem k tomu, že rozvodí probíhá ostrovem podélně, ale v mnohem menší vzdálenosti k východnímu pobřeží, jsou řeky vlévající se do Indického oceánu kratší než toky tekoucí do Mosambického průlivu.
Mnohé krátké řeky, které v horním toku tečou více méně rovnoběžně s pobřežím, než si přes řadu vodopádů najdou cestu do nížiny, kde se rozšiřují, jsou většinou napájeny dešťovými srážkami v teplém období a mají značnou erozní činnost. Svým prudkým tokem se podobají horským bystřinám. K nejdůležitějším z nich patří Antonambalana, vlévající se do Antongilské zátoky, Mananara, Maningora, Mangoro a Mananjary.
Mangoro je nejdelší, asi 400 km dlouhá a v horní části zásobuje četná pole.
Vedle prudkých řek, kterým se podaří dotéci až do oceánu, stéká z východních svahů řada menších toků mizících v sedimentech písku, které byly naneseny na pobřeží silnými mořskými proudy. Právě za těmito písečnými hradbami vzniklo noho malých lagun, které byly později spojeny kanály za účelem splavnosti. Podél východního pobřeží tak vznikla zajímavá vodní cesta.
Kromě toho mají tato lagunovitá jezera velký význam pro hojnost ryb.
Řeky v samotné jižní části ostrova nejsou stálé, jen v období dešťů proudí voda jejich koryty. Větší část roku jsou vyschlé. K největším z nich patří Mandrare, Menarandra a Linta.
Ze západních svahů rozlehlé náhorní plošiny stékají delší řeky s četnými vodopády na horním toku, ale v nížině poměrně dobře splavné. K nejdůležitějším z nich se počítá na jihu Onilahy. Severněji se nachází obrovská delta Mangoky, jež vzniká na vysočině spojením tří toků  - Matsiatry, Mananantanany a Zomandao. Mangoky je nejdelší řekou Madagaskaru.
Měří 410 km a průměrně jí proteče 597 m3/s vody. Nejvyšších průměrů dosahuje v lednu, kdy jí proteče až 4980 m3/s, nejnižších pak v září, říjnu, kdy mívá průtoky kolem 30 m3/s.
Ještě severnější Tsiribihina, protékající většinou bažinatými kraji, tvoří soutok řek Mahajilo a Mania. Nejdůležitější řekou ostrova je však Betsiboka, pramenící v Imerině a zleva posílená Ikopou.
Za zmínku stojí ještě Sofia, která se vlévá s Mahajambou do Mahajambské zátoky.
Na náhorní plošině vyplňují vyhaslé krátery sopek četná jezírka, například jezero Itasy, ve kterém žije velké množství druhů vodních ptáků, ale i draví krokodýli. Toto jezírko leží západně od hlavního města. Dále např. jezero Tritiva nedaleko Ansirabe.
Největším jezerem na Madagaskaru je Alaotra o rozloze 400 km2, odvodňované řekou Maningory.

Půdy

Většinu vysočiny, část savanové oblasti a větší část vlhkého východu pokrývají červené lateritové půdy.
V západní savaně, na vápencovém plató Mahafy na jihu, na vulkanických horninách vysočiny, na ostrově Nosy Be a říčních náplavech východních a západních řek se vyskytují úrodné půdy.
Největším problémem je však v těchto oblastech, zejména pak na vysočině, rozměrná půdní eroze, která se zde objevila následkem zničení lesů a přílišného spásání travnatých porostů, které vznikly na původním místě lesů. I přes četné zalesňování eukalypty a akáciemi zůstávají dosud především na vysočině holé rozsáhlé plochy.

Biota

Příběh ostrova Madagaskar začal velmi dávno. Vlastně již v okamžiku, kdy se před 180 miliony lety začal rozpadat obří prakontinent Gondwana.
Tehdy se Madagaskar odlomil od míst, která známe dnes jako východoafrické pobřeží. Trvalo dalších 90 milionů let, než se oddělil také od Indie. Ta se vydala na sever, kde se posléze srazila s Asií. Madagaskar, již jako ostrov zhruba v té podobě, jak jej známe dnes, zůstal u afrických břehů.
Vše živé bylo rázem izolováno od okolního světa. A zůstalo to tak dalších asi 90 milionů let. Až dodnes. Proto je příroda Madagaskaru tak jedinečná a tolik odlišná od všeho ostatního na Zemi. Dlouhodobá izolace poskytla rostlinám i zvířatům dostatek času k vlastnímu vývoji, který nebyl příliš ovlivňován evolucí na ostatních kontinentech. Dlouhá historie ostrova
má zásadní význam pro dnešní složení fauny a flory.
Ostrov se tedy liší od pevninské Afriky nejen obyvatelstvem, ale také přírodou. Poté, co se před asi 150 miliony lety oddělil od mateřského kontinentu, vyvíjely se fauna i flóra zcela izolovaně.
Madagaskar je jedním z biologicky nejbohatších koutů světa. Žije na něm více než
100 000 druhů živočichů a roste tu asi 12 000 druhů vyšších rostlin. Je to jedno z mála míst na světě s tzv. megadiverzitou. To znamená, že počet druhů všech organizmů, které tu žijí, je nebývale vysoký, ba jeden z nejvyšších na světě.
Důvody, proč je právě toto místo tak biologicky bohaté, mohou být různé a většinou hraje významnou roli hned několik faktorů. V případě Madagaskaru je jedním z nejdůležitějších rozmanitost prostředí. Na ostrově asi 1600 km dlouhém a 500 km širokém se střídají nejrůznější společenstva. Od deštných pralesů, přes savany, opadavé lesy, mlžné horské lesy a mangrovové porosty až po pouště a polopouště. Je to spíš taková miniaturní pevnina, než ostrov. Různé druhy zvířat a rostlin se přizpůsobují různým biotopům. Tak vzniká ono neobyčejné druhové bohatství.
Pozn. (viz. přílohy: Mapka rozšíření jednotlivých geobiomů)

Flóra

Kdysi pokrývaly většinu ostrova husté pralesy, ale velká část z nich byla člověkem zničena a použita na výstavbu sídel, ale také pro pole a pastviny. Stále zelený madagaskarský prales se zachoval jen v malém množství na východě pod hřebeny hor, na srázných svazích obrácených k náhorním plošinám a na severu u Antongilské zátoky. Tedy zhruba tak ve výšce mezi
800 - 1500 m n. m.
Kopálové stromy se v pralese mísí s vysokými bambusy, stromovitými kapradinami, spletenými lijánami, v nejnižším bylinném patře se občas vyskytují i orchideje.
Ve střední části ostrova byly tyto pralesy vypalovány pro získání nepříliš úrodné půdy, které se po vyčerpání postupně změnily v travnatou step nebo savanu hodící se jen k pastvě.
Tento tropický deštný les poskytující tak vzácná dřeva, jako eben, palisandr, mahagon, santál aj., je v současné době již z 80% vykácen.
Devastace přírody tu postupuje rychlým tempem. Mezi hlavní příčiny ničení patří kácení a již zmíněné vypalování lesů, chov nadměrného množství dobytka, pálení dřevěného uhlí a řada dalších drobnějších příčin, které mají dopad spíše lokální anebo krátkodobý.
Vlivem těchto aktivit člověka dochází k úbytku lesů, následné erozi a celkové devastaci krajiny, ke snižování biodiverzity čili k vymírání vzácných a choulostivějších druhů rostlin
a živočichů nebo k takovému omezení jejich početnosti, která v budoucnu k vymření zákonitě povede.

V suché, západní části ostrova převládají ve vyšších polohách nepříliš husté savanové lesy, v těch nižších savany místy s baobaby či tamarindy a podél řek rostou papyry.
Zcela zvláštní společenstvo rostlin a živočichů najdeme na jihozápadě ostrova. V důsledku velmi suchého podnebí (stává se, že tu neprší celé tři roky) se zdejší vegetace musela naučit hospodařit s drahocennou vodou. K tomuto účelu využívá ztluštělé stonky a obrovské podzemní hlízy jako zásobárny vody. Jedná se především o baobaby, kterých se na ostrově vyskytuje 7 druhů. Početné skupiny těchto stromů rostou v západní části ostrova. Jejich růst je velmi charakteristický. Mladá rostlina má tenký kmen a roste nejprve nahoru, až dosáhne výšky dospělých exemplářů. Pak se dlouživý růst zastaví a strom již jen sílí.
Různé trny a ostny zase plní funkci slunečníku - stíní stonku před přímým slunečním žárem. Protože prakticky všechny byliny, keře i stromy tu mají ostny, říká se tomu trnitý buš.
Trnitý buš, který neexistuje nikde jinde na světě, je dnes velmi ohrožen. Nezastaví-li se kácení a vypalování, zmizí ze světa mnoho druhů rostlin, mezi nimi i takové, které mohly vyléčit dosud nevyléčitelné choroby. Na Madagaskaru se znalost léčení rostlinami z trnitého buše dědí po šamanské linii a jen málo z tohoto vědění proniklo do okolního světa. Např.druh alluaudie, dosahující výšky až sedmi metrů, se vyskytuje pouze na několika kilometrech čtverečních, a nikde jinde na světě.
V nejsušším kraji na jihu se nacházejí převážně pryšcovité rostliny, kterým nedělá problémy se přizpůsobit zdejšímu klimatu.
Na pobřeží kolem celého ostrova rostou mangrove s kořenovníky, na západě pak palmy vzdorující ohni, jakými jsou např. satrana nebo Medemia nobilis. Hojná je i palma Raphia, z které se vyrábí lýko, vhodné mimo jiné např. na rohože.
Typickou madagaskarskou rostlinou je krásná vějířovitá palma poutnická - Ravenala madagaskariensis, jejíž listy se používají např. jako krytina chýší.
Ravenala madagascariensis je národním stromem Malgašů. V cestopisech se často objevuje pod označením palma poutníků a tvrdí se o ní, že žíznivým cestovatelům poskytuje zásobu lahodné vody. Je to však zřejmě stále dokola tradovaný mýtus, neboť roste ve velmi vlhkých
krajích, kde neustále prší a vody je všude nadbytek. Poutníci proto nemají důvod žíznit.
Navíc voda, která se ve velkém množství v obrovitých listech shromažďuje, rychle zahnívá a odporně páchne.

Fauna

Fauna více připomíná Indii než blízkou Afriku, protože tu nežijí ani velké šelmy, ani velcí býložravci. Chybí tu celé skupiny živočichů rozšířených ve východní Africe.
Zato se zde však vyskytují druhy, které na jiných místech dávno vyhynuly, nebo zvířata žijící na vzdálených kontinentech.
Takzvaní endemité.
Na ostrově se opravdu vyskytuje velký počet endemických druhů. 95% savců je endemického původu. Téměř polovina madagaskarských savců patří k velké skupině poloopic. Z více než 60 známých druhů jich žije celých 35 na Madagaskaru.
Snad nejznámějším příkladem jedinečného živočišného druhu jsou lemurové, jednoznačně patřící k symbolům ostrova. Nejtypičtější z nich jsou aye - aye nebo mongoz a jiné další druhy.
Dále chameleóni, polovina všech druhů chameleónů, patřících mezi ještěry, žije na Madagaskaru. Jsou neškodní, ale místní obyvatelé se jich bojí, protože věří, že se do nich převtělily duše lidí, kteří nenalezli pokoj. Jsou známí schopností měnit barvu při vyrušení nebo ohrožení.
Právě Madagaskar je centrem výskytu chameleónů. Z více než 130 druhů jich zde žije přibližně polovina. Mezi pravé chameleóny řadíme madagaskarské rody Calumma a Furcifer. Jsou to zvířata specializovaná na život na stromech. Najdeme mezi nimi jak malé druhy, tak i toho největšího - chameleóna obrovského Furcifer oustaleti, dorůstajícího s ocasem délky kolem sedmdesáti centimetrů.
Dalšími nápadnými obyvateli Madagaskaru jsou leguáni. Zejména v sušších končinách
ostrova jsou takřka všudypřítomní. Obsazují nejraději vyvýšená místa v terénu, velké kameny, vysuté skalky či malá návrší.
Z jiných savců se na ostrově vyskytuje ještě např. šelma fossa, cibetka, vepři, jediní původní kopytníci a  mnoho druhů hlodavců, zvláště některé specifické druhy myší.
Z 18 druhů hmyzožravců je nejtypičtějším tanrek.
Žije tu rovněž spousta nejrůznějších ptáků, a to jak na pobřeží, tak v lesích ve vnitrozemí. Pěvci, papoušci, brodiví, vodní, draví i příslušníci jiných řádů aviofauny. Četní jsou i plazi, většinou neškodní, jako např. ještěrky, mořské želvy a dva druhy hroznýšů, až čtyři metry dlouhé.
Nejobávanějším živočišným druhem Madagaskaru jsou krokodýli, kteří žijí skoro ve všech vodách kromě nejstudenějších oblastí.
Sladkovodních ryb se na ostrově vyskytuje poměrně malé množství, daleko bohatší zásobárnu nabízí moře, a to nejen na ryby. Charakteristickými mořskými živočichy jsou bodlinatý
ježík tygrovaný a proslulá živoucí fosilie latimérie podivná, která se vyskytuje pouze ve zdejším moři. Mezi pobřežními útesy hnízdí murény, langusty, ústřice a perlorodky.
V moři se loví hlavně platýzi, rejnoci, sardinky a makrely. Tím ovšem bohatství mořské fauny zdaleka nekončí.
Na ostrově žije i hojnost nejrůznějšího hmyzu, škodlivého - kobylky či termiti, ovšem i druhy člověku nebezpečné, jako např. komár Anopheles, který je šiřitelem malárie.
Bourec morušový dává ceněné hedvábí, ale zároveň mu zde konkuruje pavouk halabe, jenž produkuje pozoruhodnou tkaninu zlaté barvy.
K fauně patří také samozřejmě množství nepůvodních domácích zvířat, které byly na ostrov lidmi dovezeny a domestikovány.
Podivuhodná fauna byla těžce poškozena vybíjením a ničením celého přírodního prostředí. Například některé vzácné druhy lemurů vyhynuly a mnohé jsou ohroženy.
Ochrana přírody je v počátcích, a přestože se vláda snaží devastaci krajiny omezit, zdá se, že už je pozdě.

Historie osídlení

Historie osídlení dnešní madagaskarské republiky je velmi bohatá.
Madagaskar byl osídlen v 10. až 6. století před naším letopočtem Indonésany, Melanésany a Polynésany, kteří se smísili s původními Křováky a později, od začátku našeho letopočtu,
s bantuskými kmeny, které na ostrov pronikaly z východní Afriky.
Od 7. století zakládají muslimští Arabové na severu a západě obchodní osady.
Obyvatelé Madagaskaru, Malgaši, proto tvoří zvláštní etnickou směs, ale jejich jazyk je prokazatelně indonéského původu.
Francouzi zde v 16. století založili svou obchodní stanici, ale protože Madagaskarské pobřeží bylo cílem mnoha pirátských útoků, většina obyvatel přesídlila do vnitrozemí. Tam také vznikly první státní útvary. Nejmocnější bylo království Merinů ve střední části země, které založil král Andrianampoinimerina (1787 - 1810). Ten si s pomocí francouzských zbraní, které získával výměnou za otroky, podmanil ostatní kmenové státy.
Jeho syn Radama I. (1810 - 1828) se spojil s Angličany ze sousedního ostrova Mauritius a společně skoncovali s obchodem s otroky a Francouze vyhnali. Sultanát začal inklinovat k Británii pod Radanovou vládou a zvolil jednoho z jejich kapitánů za svého poradce. Ten odstranil staré zvyky, založil školy a manufaktury, zavedl latinku.
Snad největší osobností ostrova je žena, královna Ranavalona I., za jejíž vlády se podařilo obsadit všechny holandské, britské a francouzské stanice.Vyhnala z ostrova všechny Evropany včetně poradců. Následovalo období obrovského hospodářského rozmachu, který překazila opět Francie.
Radamovi nástupci však opět povolali Francouze a soupeření katolických Francouzů a protestantských Angličanů o vládu nad ostrovem pokračovalo. Konflikty v 80. letech vyústily ve francouzsko-merinské války.
V roce 1890 Britové znovu uznali Madagaskar za francouzský protektorát, v r. 1896 bylo povstání Merinů potlačeno a Madagaskar se stal francouzskou kolonií. Francouzská kultura pak výrazně ovlivnila místní tradice. Byl zahájen hospodářský rozvoj země včetně programu zdravotní péče.
Během 2. světové války okupovaly Madagaskar britské a jihoafrické jednotky, ale v roce 1946 se stal francouzským zámořským územím. V roce 1947 vypuklo protifrancouzské povstání, v bojích padlo tehdy na 90 000 obyvatel. Povstání bylo brutálně potlačeno a
roku 1958 Malgaši v referendu podpořili vznik autonomní Malgašské republiky.
Úplná nezávislost byla vyhlášena v roce 1960. Tedy o dva roky později, 26. června 1960, vznikla nezávislá Malgašská republika. Po vyhlášení nezávislosti se tedy země jmenovala Malgašská republika a prezidentem se stal Philibert Tsirana, který dovolil Francii, aby si ponechala značnou část moci.
V roce 1972 moc převzala armáda a posléze generálmajor Gabriel Ramanantsoa anuloval smlouvu o spolupráci s Francií a snažil se navázat úzké kontakty se sovětským blokem.
V roce 1976, po řadě státních převratů, se vlády zmocnil kapitán Didier Ratsiraka a prohlásil se prezidentem navě vytvořené Malgašské republiky, kterou ovládala Nejvyšší revoluční rada. Socialistická orientace vedla k ekonomické stagnaci, vzniklé problémy přinutily prezidenta zmírnit vládní restrikce a v r. 1990 opět povolit vznik politických stran.
Rostoucí volání po reformách přinutilo prezidenta vydat dekret o vytvoření demokratické vlády. V srpnu 1991 vyšlo do ulic Antananariva tisíce obyvatel požadujících skutečnou demokracii a v říjnu téhož roku byla vytvořena přechodná vláda. I když sedmnáctiletá vláda prezidenta Ratsiraky skončila v roce 1993, poté, co byl ve volbách poražen Albertem Zafym, se po čtyřech letech opět vrátil po vítězných volbách do čela státu. Se svými autoritativními programy slíbil skončit a provádět osvícenější politiku.

Přílohy:

 Mapka rozšíření jednotlivých geobiomů

Zdroj: http: //www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=1916

Mapa výškových stupňů

Zdroj: http: //www.aquaphoenix.com/doc/countries_of_the_world/Madagaskar.elevation.gif

Přehledná mapka Madagaskaru

Zdroj: http: //www.supertravelnet.com/map/0/204_0_4.jpg

Zdroje:

• Madagaskar. Přírodovědecký časopis Vesmír. [ online ].

          Aktualizováno 7.10.2002 [ cit. 15.10.2006].
Dostupné z www: <http: //www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=5464>

• Jižní Afrika. Info o zemích.

         Aktualizováno březen 2003 [ cit. 15.10.2006].
Dostupné z www: http: //www.jizniafrika.cz/index.php3?disp=info_o_zemich&shw=116

• Madagaskar - pokladnice přírody. [ online ].

          Aktualizováno leden 2000 [ cit. 15.10.2006].
Dostupné z www: http: //vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar/pokladnice2.html>

• Afrika - Svět v obrazech. 1987. 1.vyd. Novinář.128s.

      ISBN 59-032-86.

• Geografický místopisný slovník světa. 1999.1. vyd.

       Praha: Academia. 924 s. ISBN 80-200-0445-9.

• Všechno o zemi. Místopisný průvodce světem. 2000. 1. vyd.

       Praha: Reader´s Digest Výběr. 768 s. ISBN 80-86196-17-8.

• Zeměpis světa. 1994. 1. vyd.  Praha: Knižní klub. 512 s.

                      ISBN 80-901727-6-8.

Zpracovala:
Veronika Šulcová