Literární soutěž
„MADAGASKAR“
určena pro II. stupeň ZŠ

Do této soutěže se zapojily dvě školy. Každá z nich věnovala Madagaskaru celý svůj třídní či školní časopis. Oba jsou výjímečné, takže se jen těžko dá určit první místo.

Ale přeci jen je o něco více zeširoka stvořen časopis Gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni. Naleznete zde například první lekci malgaštiny, kvízy, recepty, fotoromán, nebo se můžete něco dozvědět o ošklivé nemoci, jakou je lepra. Druhou školou je ZŠ Chotěšov, žáci 5. A třídy zpracovali kvalitní komplexní biogeografickou charakteristiku o Madagaskaru.

Všem tvůrcům upřímně děkujeme.

Kvítkovo dobrodružství

Na ostrově Madagaskar žil kmen lemurů a v něm jedna rodinka. Byl v ní táta lemur, máma lemuřice a malé lemuřátko, kterému říkali Kvítko. Říkali mu tak proto, že měl velice rád květiny, stromy a vůbec svůj rodný prales. Vždy, když viděl, že někdo ničí nějakou rostlinu, probudil se v něm vztek, že ten dotyčný ničitel nestačil utíkat. A tak tam všichni žili spokojeně, až do jednoho dne.

Tehdy přiletěl zelený papoušek, místní zpravodaj, celý rozčílený. Sípal tak, že nebyl schopen nic říci, a když se uklidnil, zavolal na celý prales: ,,Pozor, pozor! Asi tři míle jižně odtud se objevili lidé a přivezli s sebou hrozné příšery!“ Jak to dořekl, vypukla panika. Poté vystoupil lemur šaman, kterého měla většina lemurů za bláznivého dědu, ale stejně se jeho slov a příkazů všichni drželi. Šaman řekl: „Jen klid, drazí přátelé. Ty takzvané obludy jsou jen poslové dávných předků, kteří nám přinesou zprávu od bohů. Musíme je uctívat, aby nás neprokleli!“
Nejdřív jako vždy odporovali, ale pak se k jeho názoru přiklonili a rozhodli se, že po setmění se s nimi půjdou přivítat. Ale Kvítkovi se to moc nezdálo. To samé cítil i jeho nejlepší kamarád zvaný Hopsal nebo Hopi Opi. „Hele, mně je to divný,“ řekl Kvítek. „Kdyby to byli boží poslové, proč by je přiváděli lidé?“ „To je fakt a navíc je mi divný, proč jich přišla celá armáda a mají takové divné ostré pařáty,“ dodal Hopsal. „Musíme si dát pozor! Kdoví, co jsou ty stvůry zač!“ Bylo těsně před setměním a Kvítkovi rodiče se chystali na uvítací průvod. Kvítek se je ale snažil přemluvit, aby tam nešli. „A co když už tam nebudou? A možná to jsou zlí nepřátelé! Prosím, nechoďte tam.“ „Ale zlatíčko, šaman přece říkal….,“ nedořekla máma lemuřice. „Šaman řekl…“ odpověděl ironicky Kvítko. „Já říkám, že tam půjdeme a ty budeš doma a tečka! Nebudeme se o tom více bavit,“ rozhodla máma lemuřice. Kvítko smutně zalezl do kouta a usnul. Stejně to dopadlo i u Hopsala. Na průvodu se sešli téměř všichni a s hlasitým povykem došli až ke strojům. Když obludy uviděli, zůstali stát jako sochy. Vtom vylezl z budky jednoho stroje chlapík s puškou a zařval: „Zmizte, blbý opice,“ a vystřelil do vzduchu. Všichni se rozprchli, a když se sešli před šamanovým doupětem, řekli si, že dnes se to nezdařilo, ale zítra budou mazanější.

Ráno je však čekalo hotové peklo. Všechny probudil hrozný rámus. Kvítko vylezl první ven a uviděl tu zkázu. Zem se otřásala, stromy padaly s hnízdy plných vajíček a mláďátek, větve praskaly a kola takzvaných božích poslů rozjížděla a drtila květiny a dělala hluboké díry do země. Ze strojů vylezli lidé a hrůzostrašnými nástroji, které nastartovali, začali rozřezávat vyvrácené stromy. Ohromný rámus probudil všechny lemury. Ty ve zděšení popadli nejdůležitější věci a dali se na útěk. Ale jeden z mužů se všiml prchajících lemurů a zavolal na ostatní: „Za tyhle opice bychom mohli dostat slušně zaplaceno,“ a začli lemury pronásledovat. Ten, který měl pušku, vystřelil a zasáhl Hopsala do nohy. Ten už nemohl běžet a Kvítko ho povzbuzoval: „Pojď, zkus to! Nebo tě ponesu!“ „Ne, chytli by tě. Nech mě tady a uteč!“ „Neboj, přijdu pro tebe,“ odpověděl Kvítko a dal se na úprk za ostatními lemury.
Všichni se zastavili až hluboko v pralese. Kvítko se rozhodl, že musí kamaráda Hopsala zachránit. Přesvědčil i ostatní a celá tlupa lemurů se vrátila zpět k táboru oblud. Nemohli tam přece Hopsálka nechat, co by sním ti lidé asi provedli. Rozdělili se na dvě části a Kvítko zavelel. „První část v čele se mnou má za úkol vysvobodit Hopsálka a vyhnat lidi pryč z pralesa. Druhá polovina poškodí stroje. Jdete do toho?“ „Jasně!“ zavolali všichni sborem. Když se setmělo, přiblížili se lemuři k tábořišti lidí. Kvítko poslal Slídila, aby zjistil, ve které krabici, do kterých zalézají lidé, je uvězněný Hopsálek. Ostatní lemuři měli za úkol najít barevné provázky, které lidé nazývají kabely. Měli je všechny překousat. Po chvilce se Slídil vrátil a vychrlil ze sebe rychlostí blesku zprávu, že Hopsálek je v krabici zavřený v kleci hned vedle stroje s velký pařátem, který nakládá rozřezané stromy.
„Děkuji, takže destrukční a záchranářský týme, do toho!“ Zvolal povzbudivě Kvítek a rozběhl se tam, kde měl být uvězněn jeho kamarád Hopsálek. Nakoukl okem a uviděl nešťastného Hopsálka a jeho dva hlídače. Vymysleli na hlídače ďábelskou lest. U dveří seděli dva lemuři s liánou a ostatní křikem vylákali oba hlídače ven z krabice. Když otevřeli dveře, lemuři zvedli liánu a oba strážci o ni zakopli, upadli a zůstali ležet na zemi. Oba je liánou svázali a Kvítek rychle vlezl do krabice a chlácholil Hopsálka: „Vždyť jsem říkal, že tě tu nenechám.“ „Ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím, ale teď mě pusť ven. Klíč je támhle na stole.“ Kvítek vzal klíč a odemkl klec. Vyběhli ven a viděli druhou skupinu, jak ničí stroje. „Svalovče a Rychlíku běžte kamarádům pomoct, naložte ničící nástroje a vozík, odvezte je na stráž a shoďte je dolů,“ rozdával Kvítek příkazy. „A nezapomeňte na klíčky od strojů, bez nich lidé nedokáží ty obludy ovládat!“
Bylo už skoro ráno, když uslyšeli houkání policejních vozů. Byli to policisté a ekologové, kteří se dozvěděli, že nějaká skupina dřevorubců ničí chráněnou oblast. Lemuři vše pozorovali z okraje pralesa. Dřevorubci se pokoušeli uprchnout, ale policisté s ekology je všechny pochytali a odvezli do vězení. A lemuři? Ti se tomu smáli tak, až všichni spadli na zem. Do pralesa se vrátil normální život. Příroda se brzy sama uzdravila a Kvítek s Hopsálkem se proháněli po korunách stromů.

Michal Bobenič, 6.třída
ZŠ a MŠ Město Touškov