Sdílejte tuto stránku na Facebooku Sdílejte tuto stránku na Facebooku Sledujte naše videa na YouTube ZOO Plzeň na TripAdvisor
Vyberte si jazyk
Česky English Deutsch Française По-ру́сски
Zapnout zvuk

V zemi CUKROVÉ MÍSY

V ZEMI CUKROVÉ MÍSY V únoru 2015 jsme zareagovali na opakovanou prosbu vedoucího Záchranného centra Talarak, Pavla Hospodářského a vycestovali do země, kterou organizace Conservation International zařadila mezi hlavní ochranářské priority. Filipíny čelí silnému odlesnění, ještě do roku 1990 pokrývala hustá původní džungle dvě třetiny filipínského území. Dnes se zalesnění Filipín odhaduje na jednu čtvrtinu celkové rozlohy, přičemž jen malou část z toho tvoří nefalšovaný primární porost. Kácení tu nadále probíhá znepokojivě rapidním tempem. Podobné hrozby se vztahují také na pobřežní a mořské ekosystémy. Filipíny se staly jednou z prvních obětí globálního stoupání mořské hladiny a teploty. Staleté korálové útesy tu zahynuly takřka přes noc. Svou daň si na filipínských útesech vybral i jev El Niňo. Díky nadměrnému rybolovu klesl počet přirozených nepřátel, jako je např. pyskoun vlnkovaný, a proto se zde přemnožily korálům škodlivé hvězdice trnité. Další hrozbou pro útesy je chudoba, která nutí rybáře uchylovat se k destruktivním metodám rybolovu, jako je třeba lov pomocí dynamitu, kyanidu či chloru.

Od padesátých let 19. století byla většina orné půdy na ostrově Negros změněna v plantáže cukrové třtiny. Obrovské náklaďáky vrchovatě naložené touto surovinou potkáváte na každém kroku. Ve větších městech jsou historické budovy stálým odkazem úspěchů cukrobaronů. A právě tito bohatí, ALE UVĚDOMĚLÍ lidé, společně s ochránci přírody, mohou přírodu na Filipínách zachránit …
Filipíny jsou domovem přibližně 13 500 rostlinných druhů; jen čtyři státy se mohou pochlubit větším počtem. Vědci odhadují, že 30-40% těchto druhů se nikde jinde na zeměkouli nevyskytuje. U zvířat se pak jedná o nebývalou míru endemismu, dokonce vyšší než na ostrově Madagaskar. Větší počet endemitů vykazují už jen podstatně rozlehlejší Indonésie a Brazílie.
Důležité však je, že za posledních několik let dosáhly Filipíny značných úspěchů v ochraně svého životního prostředí. Začaly se vyhlašovat zóny, v nichž platí zákaz rybolovu. Přibývají také mořské školky pro podporu obnovy korálových útesů. Do jedné jsme se také sami potopili v potápěčském Resortu Punta Balo na jihu ostrova Negros. Loňské tajfuny tu zničily značnou část útesu, který je nyní pod ochranou zdejšího Resortu. Státní ochrany se dočkaly i některé pralesy a konkrétní druhy. Bohužel je tento vývoj moc pomalý díky zdlouhavým a pro Evropana příliš byrokratickým procesům. Brzdí to také především chudoba a lhostejnost obyvatel vůči ekologickým hrozbám.

Toto jsou informace z aktuálních publikací. Cílem naší cesty nebylo jen poznat realitu, ale hlavně pomoc při sběru semen domácích druhů rostlin, naučit místní je vysévat, pečovat o ně, podpořit Talarak u tamních ochranářských institucí a v neposlední řadě pomoct navrhnout veřejnou expoziční část centra, kde se plánuje zavést osvětovou činnost, především pro školáky.

Už před přistáním v Manile je zřejmé, že zalidnění na ostrově je opravdu silné ...

5/3 Mambukal Mountain Resort
Zbytek nížinného pralesa, cca 23ha. Dlouhodobě se o tomto zbytku lesa přemýšlí, jako o místě pro možnou repatriaci v Centru Talarak odchovaných zoborožců rýhozobých (Penelopides panini). Pro turisty je to ráj na zemi. Mohou zde nalézt nejen odpočinek, ale také potěšení z ještě zachovalé přírody. Zároveň je to místo s výskytem sirných pramenů, proto zde kdysi v roce 1927 vznikl lázeňský dům se zahradou, bazénem a piknikovištěm, provádějí se zde masáže a nově také bahenní koupele z blahodárného mambukalského jílu. Místní domorodci se přizpůsobili turistickému ruchu a nabízejí drobné občerstvení či vypěstované květiny, žijí zde skromně, ale úsměv jim nechybí ... Součástí resortu je také Motýlí zahrada a park s označenými stromy.

7/3 NP Patag

Pavel Hospodářský se stal našim průvodcem a společně jsme navštívili pár posledních přirozených zbytečků tropického pralesa, jako je např. horský nížinný les v NP Patag na severu ostrova. Zde bylo nutné zaplatit si 2 průvodce, kteří nám nejen prosekávali mačetami cestu, ale učili nás poznávat místní přírodu. Zprvu jsme prostupovali sekundárním porostem, přebrodili jsme 2 řeky a stále stoupali hlouběji do nitra, až jsme se dostali do míst primárního pralesa. Všude kolem nás stáli nádherní velikáni porostlí epyfitními orchidejemi, kapradinami či myrmekofilními rostlinami. Potkávali jsme plachtící obří motýly, občas jsme zaslechli zpěv ptáků, po zemi se tu a tam plazily tučné mnohonožky a narazili jsme také na místo, kde si krysy nanosily plody palem. Shodou okolností to byly stejné plody, ze kterých místní domorodý obyvatel Greg vyrábí šperky. Od něj čas od času Pavel šperky vykupuje a pomáhá jeho rodině přežít. Dnes už je to jeho jediná obživa. Dříve se totiž živil výrobou dřevěného uhlí. Ještě bohatší byl les v noci. Ozývala se tu spousta žab, některé jsme spolu s pakobylkami a světluškami vysvěcovali baterkami. Les byl plný tajemných zvuků, námi neurčených živočichů. Viděli jsme čerstvé stopy a rýpance kriticky ohrožených prasat visajanských. Pavel měl z těchto pobytových značek ohromnou radost. Už před léty tu se svou první ženou Sol snažil monitorovat značnou část území, ale prasata nezaznamenali. Botanický výzkum zde prováděli také němečtí botanici, po nich zůstalo pár označených stromů.

8/3
Přejezd na ostrov Panay. Už několik let se snaží zoologická zahrada města Plzně podporovat činnost několika záchranných center na Filipínách. Prosto jsme pochopitelně chtěli tato centra navštívit. Nejprve jsme se přeplavili na ostrov Panay do Záchranného centra Mari-it, které funguje pod patronací Univerzity v Illoilo. Mari-it a Talarak jsou si svou náplní i cíli velice podobni. Snaží se o chov ohrožených druhů zvířat.  V minulosti zde Pavel pracoval a právě zde se díky jeho úsilí poprvé na světě rozmnožili zoborožci Waldenovi. Nostalgicky se rozhlížel kolem a pobíhal od voliér k výběhům a zjišťoval, jak se nyní vede zdejšímu chovu zvířat. Není nadšený. Co se dříve dařilo, je dnes jinak. Poprvé jsme viděli následky přírodního živlu Yolanda, velká voda zde strhla most, a proto musí ošetřovatelé k zadním výběhům sambarů, prasat a voliérám se zoborožci Waldenovými obtížně překonávat řeku. Vše je v lidských rukách, s omezenými financemi se hospodaří špatně. Se smíšenými pocity se vracíme zpět na Negros.

9/3; 16-17/3
Kabankalan – Záchranné centrum Talarak

V současné době je to nejlépe fungující záchranné centrum na Filipínách. Pavel Hospodářský si za jedenáct let své usilovné práce a stálého přesvědčení, že jeho poslání má smysl, vychoval tým profesionálních ošetřovatelů, na které se může spolehnout. Svou každodenní činnost startují někdy už před pátou hodinou ranní, kdy se nejprve uměle krmí a přebalují mláďata v líhních, poté se chystá krmení a do jedenácti hodin je všech 115 voliér a klecí ošetřeno a všechna zvířata nakrmena. Poté je pauza, neboť teploty stoupají i nad 30°C, pokračuje se opět ve dvě odpoledne až do 17 hod. před soumrakem. Aby se ovoce a nektar nekazil, krmí se zde 4x denně vždy čerstvou dávkou. Na večer jsou všechny nerez misky posbírány, umyty a připraveny na ráno. Kvůli maximální úspoře nákladů na provoz, si sami pěstují banány, manga a chovají krmný hmyz a hlodavce. Odpad se kompostuje a kompost se následně využívá na pěstování vzácných endemických druhů dřevin, ale i zeleniny. Muži se snaží opravovat a budovat chovné ubikace. O své odchovy se dělí se soukromými chovateli a s dalšími chovnými stanicemi, neboť si je vědom, že není dobré mít „všechna vejce jen v jednom hnízdě“. Pomáhat jim jezdí dobrovolníci z Evropy ...

10/3
Nabonbon 

Další zbyteček, zřejmě sekundárního lesa, na jihu ostrova monitoruje asi 2 roky, říkají mu Nabonbon. Cesta k cca 2ha oplocenému ráji vedla prašnou, rozbitou silnicí mezi poli s cukrovou třtinou a na jejich okrajích pěstovaným maniokem. Tento zbytek divočiny zůstává jen díky soukromému vlastnictví jedné movité rodiny, která profituje z pěstování cukrové třtiny. Život pokladů visí na vlásku a rozhodnutí uvědomělých lidí. Pozorovali jsme nad našimi hlavami hejna velkých plachých kaloňů zlatotemenných (Acerodon jubatus) a kaloňů malajských (Pteropus vampyrus). Dech se nám tajil, vida letět desítky ba stovky zvířat s rozpětím křídel 1,7m nad korunami vzrostlých stromů. Pavel tvrdí, že se tato populace za poslední léta zvětšila, jedná se o ohrožený druh vyhubením. I proto se sám začal zajímat o pěstování původních druhů dřevin. Jak říká, všechno se vším souvisí. Snaží se poznávat dřeviny, na kterých se zvířata zdržují, a na kterých hledají potravu. Tomáš ho učí sbírat spadaná semena, popisovat pytlíčky s lokalitami a v Centru Talarak pak následně zaučuje jeho druhou ženu Queeney, jak semena vysévat, a kterak rostliny řízkovat. Chtěl by Nabonbon uchránit. Ví však, že sám nezmůže nic. Proto jsme se společně vydali za ochranářem Polynario Karino ze společnosti NGO. Jedná se o soukromou organizaci, která vznikla na ochranu přírody a která především pracuje s místními komunitami. Přislíbil, že se na lokalitu vypraví a pokusí se něco podniknout.  

11/3
Dumagete, Liptong Woodland RF Asapter’s Farm; René Vendiola.

Asi šedesátiletý sympatický samouk postupně už léta přetváří svou kokosovou plantáž v botanickou zahradu, kde pěstuje domácí, ohrožené, i endemické druhy dřevin, keřů, ale také bylin a orchidejí. Je široko daleko jediným znalcem, který se pěstováním domácích druhů zabývá. Sám si stěžoval, že svou činnost nemá komu předat. Pokud lidé mají zájem o nějaké sazenice, většinou se jedná o všude přítomné, navíc na Filipíny zavlečené, mahagony! Moc dobře si uvědomuje, jak rychle jejich národní bohatství mizí. Na farmě má také pařeniště a školku pro semenáčky. Jeho zahradnice v době naší návštěvy zrovna přesazovaly vzrostlé rostlinky a rovnaly je do úhledných řádků pod stínovku. Jejich pracoviště bylo velmi skrovné. Místo květináčů používaly igelitové pytlíčky, zeminu vyrýpávaly kolem sebe a oběd si o pár metrů připravily na malém ohništi. René se živí průvodcovstvím. Pro klienty postavil v srdci zahrady také dřevěný dům s verandou, kde je možné přenocovat, ale hlavně večer pozorovat endemické výrečky filipínské, gekony obrovské či kaloně. Výrečci mu dokonce v zahradě hnízdí. Svou botanickou zahradu rád představí turistům. Při vstupu stojí cedule, na které stojí: Liptong Woodland RF Adapter’s Farm, Negros Oriental, Support from Environmental Leadership and Training Initiative (ELTI), Yale University. Nabízí totiž podporu v oblasti ochrany životního prostředí a vzdělávání. Občas se u vzrostlých stromů objevil i popisek s názvem rostliny, ale zatím si René bohužel nevede žádnou evidenci. Pamatuje si, kde semena rostlin sbíral, ve kterém roce rostliny vysázel a k čemukoliv, nač jsme ukázali, ochotně vyprávěl poutavou historku. Jak dlouho vydrží jeho snažení? Kdo bude v jeho činnosti pokračovat? Pavel v něm nalézá studnici inspirace a snad také zdroj pro založení další vzdělávací zahrady, tentokrát v expoziční části Nadace Talarak, která se nyní rodí v hlavách představených.

12/3
Cebu – Oslob

Další přejezd se uskutečnil na ostrov Cebu. V tomto období se zde totiž vyskytuje žralok velrybí. Domorodcům tato skutečnost přináší živobytí. Turistům za poplatek ochotně nabízejí vzrušující zážitky se žraloky ...

Přejíždíme zpět na Negros; Dumaduete, CENTROP, Schůzka na Siliman University

Centrum CENTROP spravuje Sillimanská Univerzita v centru velkého města Dumaguete. Pavel v CENTROP také nějakou dobu před léty pracoval. Dnes je však opět smutný. Centrum chátrá ... Snad je to jen přechodný stav, čeká ho totiž stěhování do nové lokality. Rád by i zde rozvinul vzájemnou spolupráci, byl odkázán k představeným univerzity. Oficiální jednání bylo těžké, nyní je nutné napsat oficiální žádost – Memorandum of Understanding, vše v ní vysvětlit, poté bude následovat další žádost – Memorandum of Agreement a teprve pak se uvidí ...

13/3
Twin Lakes

Nížinný les se dvěma kráterovými jezery s názvem Twin Lakes, tradiční domov příslušníků kmene Bukidnon hostil místní farmáře, kterým ekologové z NGO v čele s Polem Karino přednášeli o udržitelnosti šetrné turistiky. Toto oblast panenských lesů je jedním z vyhlášených turistických cílů. Zde jsme také konečně poprvé spatřili zoborožce rýhozobého volně v přírodě. Pokud farmáři pochopili, že nemají pokračovat v kácení lesa, že při každém větším tajfunu jim voda odnese půdu i s pracně vysázenou třtinou, pak je šance, že tento nádherný kousíček přírody zůstane zachován. A turisté jim mohou za jejich služby, jako je průvodcovství nebo pohostinství dobře zaplatit ...

14/3
Apo Island

Setkání s karetou zelenavou je nádherný zážitek. Je možné pouze v doprovodu průvodce a za poplatek.  Zážitek je umocněný tímto malinkým ostrůvkem, na kterém žijí veselí, usměvaví a dobrosrdeční lidé... Vzniká zde také zajímavá hudební kapela hrající na obyčejné předměty každodenního života ...

15/3
Sipalaj, Punta Balo
Soukromé satelitní centrum funguje jako záložní chov pro ohrožené druhy ptáků. Pro Talarak je tato spolupráce velice důležitá. Z Centra Talarak sem putuje mnoho odchovaných jedinců. Pavel do Punta Bala pravidelně dojíždí a dohlíží na odbornost práce místních zaměstnanců. I při naší návštěvě si nedostatky zapisuje do notesu a projednává s majitelem. S ošetřovateli diskutuje a radí ...

17/3

Balikaokao Eco Park

Toto území se výhledově nabízí k využití pro založení expozičního centra. Bohužel je zde mnoho nevyřešených skutečností a jednou z nich jsou také zde žijící sqatteři ...

18/3
Victorias City – česká delegace, setkání s deputy ambasadorem J. Vytopilem a etc.

Pavlovi a všem Čechům žijícím v oblasti Visayas velmi pomáhá pan Mgr. et Mgr. Jan Vytopil, zástupce velvyslance, velvyslanecký rada na Filipínách. V loňském roce se spolu s Danou Sobotkovou ze Zoo Liberec zasloužil o získání dotace na více než jeden milion filipínských pesos (půl milionu korun českých) pro Centrum Talarak od Ministerstva zahraničních věcí ČR. Finance zajistily rekonstrukci poškozených chovných zařízení prasat visajanských a sambarů skvrnitých, které byly poškozeny při ničivých loňských přírodních katastrofách, ale také stavbu nových zařízení, které umožní chov unikátní fauny a pěstování jedinečné flóry na Filipínách. Rovněž poskytují možnost přebývat dobrovolníkům v Centru Talarak, kteří tam jezdí pomáhat.
S panem Vytopilem jsme se seznámili ve městě Victorias, kde jsme byli pozváni starostou města panem Francisem F. Palancou, spolu s českým velvyslancem panem Jaroslavem Olšou Jr. a delegací Sněmovního výboru pro životní prostředí pod vedením pana místopředsedy Poslanecké sněmovny ČR Petrem Gazdíkem. Ve městě Victorias již před 300 lety působili první čeští misionáři, kteří zde popsali přírodní klenoty. Místní kostel tzv. Rozhněvaného Krista, kostel sv. Josefa, také navrhl český architekt Antonín Raymond.
Předmětem jednání byla zejména možná spolupráce v oblasti obnovitelných zdrojů, především v rozvoji malých vodních elektráren. Čeští představitelé ocenili podporu filipínské strany českým projektům v ochraně biodiverzity. Závěr cesty delegace Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny patřil návštěvě Záchranného Centra Talarak, které se zabývá záchranou vzácných druhů živočichů, především ptáků.

19/3
Návštěva NFEFI
Centrum NEGROS FORESTS and ECOLOGICAL FOUNDATION, INC. se zabývá ochranou a chovem místní ohrožené fauny ostrova Negros. Slouží také jako výukové středisko pro školy... Talarak se snaží s NFEFI spolupracovat. Centrum je podporováno mnoha organizacemi nejen z Evropy.

20/3
Avilon Ark, Avilon ZOO

21/3
Přelet na ostrov Luzon, Manila ZOO

A to je konec naší návštěvy ...

Jaké jsou plány do budoucna? To byl také náš úkol. Pomoci navrhnout expoziční veřejnou část určenou pro především edukační účely. Vznikla tak skica s prvními myšlenkami o expoziční sestavě jednotlivých ostrovních druhů zvířat, která by měla být, podobně jako v plzeňské zoo, doplněna místní ohroženou endemickou flórou. Vše bude dotvářet informační systém. Do expoziční části bude veřejnost moci jen s vyškoleným průvodcem.

S klidným svědomím a s radostí se budeme dále snažit pomáhat Záchrannému centru Talarak, neboť jsme se přesvědčili o tom, že když se chce, tak vše jde, i když to mnohdy vůbec není jednoduché.

Maraming salamat, Pavel.
Jiřina a Tomáš Pešovi

Leguán

DESIGN ALEXANDR VACEK

EAZA Oficiální informační server města Plzně Unie českých a slovenských zoologických zahrad Unie botanických zahrad České republiky BGCI