Africké expozice zaujímají rozlehlé území zoologické a botanické zahrady. Velká voliéra v blízkosti hlavní pokladny v letní sezoně představuje život brodivých ptáků na okrajích vod v Africe a na Madagaskaru. Pro ptáky je typický život v koloniích, čím větší počet jedinců a bližší soused ve větvích, tím bezpečnější pocit a motivace k rozmnožování. Tito ptáci většinou neplavou, brodí se v mělčinách, a proto mají dlouhé tenké nohy a kolem prstů úzké blanité lemy, aby se nebořili do bláta. Ptáci se živí lovem drobných živočichů nejen plovoucích ve vodě. K lovu mají speciálně uzpůsobeny zobáky. Převážnou část jejich kořisti tvoří ryby, obojživelníci, drobní savci a plazi. Kromě volavek, ibisů, kolpíků či různých druhů vrubozobých ptáků poutá pozornost návštěvníků zejména černě zbarvený čáp zejozob africký (Anastomus lamelliger), narůžovělý nesyt africký (Mycteria ibis) nebo na stromech hnízdící pelikáni rudohřbetí (Pelecanus rufescens). Většina chovaných druhů se zde pravidelně rozmnožuje, včetně ohrožených čírek černoskvrnných (Anas bernieri) a kachen madagaskarských (Anas melleri).V zimě zde bydlí ptáci z ostatních oblastí, kteří potřebují nezamrzající vodní hladinu a nepotřebují vytápěné zimoviště.

Další dvě následující  voliéry patří ptákům madagaskarských lesů. Koruny protějších olší obývají černobílé opice, guerézy angolské (Colobus angolensis palliatus) a opice s bradkou, kočkodani Brazzovi (Cercopithecus neglectus). Kolem vod se v podrostu pasou hrošíci liberijští (Choeropsis l. liberiensis). Pozor, nejde o žádné malé hrochy! Hrošík je samotář a pobývá skrytě v pralese, kde si hledá rostlinnou potravu. Své teritorium si pečlivě značkuje vystřikováním trusu, který rozmetá svým krátkým ocasem zakončeným štětkou. Vodu má také rád.

Život kolem břehů řek představují voliéry vně i zvenčí šestihranného pavilonku. Pestré vlhy núbijské (Merops n. nubicus) nebo vlhy zelenočelé (Merops bulocki) loví hmyz v letu, proto před voliérou stával včelí úl. Aby vlhy předešly střetu se včelím žihadlem, uchopí včelu pevně do zobáku a v mžiku s ní mrsknou o nejbližší větev. Úl však musel být z bezpečnostních důvodů odstěhován. S vlhami zde žije spousta dalších druhů zajímavých ptáků. Pro úplné dokreslení představy tohoto biotopu doplňují expozice informace o životě domorodých obyvatel, nazývaných Pygmejové či trpaslíci. Jsou to obecně označované domorodé kmeny lovců a sběračů obývající pralesy západní a střední Afriky, Indonésie, Filipín a Andamanských ostrovů ležících jihovýchodně od Barmy. Průměrná výška pygmejských mužů je 155 cm. 

Přilehlou voliéru z druhé strany pavilonu obývají v létě například nápadní a v přírodě ohrožení jeřábi královští (Balearica regulorum) a také kladivouši afričtí (Scopus umbretta). Přes svoji relativně drobnou velikost jsou známí stavitelským úsilím, jehož výsledkem bývají obrovská hnízda.